Abstrakce zima-jaro 2018

Zdravím všechny z mého (doufám že už jen do května) oranžově vymalovaného pokoje (chci tmavě modrou). Na začátku bych se chtěl omluvit za kratší prodlevu na tomto blogu. Pohodlně se usaďte, začíná další článek o mém životě.

Období únor-duben 2018 bylo pro mě dobou několika změn. Díky tom jsem dnes štastnější a hlavně mi je líp. Povídání o coming outu už tu bylo. Vlastně se mi teď celkem mění přístup k životu, lidem a obecně okolí. Taky to asi souvisí s prodlužující se dobou slunečního svitu (opravdu ty zimní dlouhé noci nemám rád). Zkrátka je něco, co se ve vašem životě musí stát, aby jste změnili pohled na různé podněty. Každý to něco máme jiné. Jde jen o to, zda to chceme hledat.

Samozřejmě co by to byl za článek o mém životě, kdybych se nezmínil o škole. V mém studiu jsem teď už pekelně daleko a za rok touto dobou budu šílet z maturit a přijímaček. No hnus. Naše škola má celkem fajn systém rozvrhu v maturitním ročníku-v podstatě si vybíráte z nabízených kombinací tří předmětů a k tomu jsou ještě čtyři volitelné semináře. Jinak čeština, cizí jazyky a tělocvik zůstávají. Pro mě to tedy znamená, že už nikdy neuvidím předměty jako zeměpis, dějepis, ZSV apod. Pokud bych nechtěl maturovat z matiky, tak bych nemusel mít ani hodinu tohoto únavného předmětu. No a právě na začátku dubna jsme si předměty volili. Ve třídě to vyvolalo bouřlivou diskuzi. Já jsem jako správný nerd měl předměty samozřejmě měsíce dopředu vybrané (no jo, tohle ze mě udělala škola).

Celkem se už na příští rok těším. Hlavně na hlavní tři předměty-biologie, chemie, fyzika. Vím, že to bude mega náročné a o to víc jsem netrpělivý. No co, hlavně si musím užívat poslední měsíce nemyšlení na maturitu a věcí kolem ní. Vím, že se říká, že strach kolem ní je přemrštěně nafouklý atd. Přesto je to pro mě taková meta- a hlavně potvrzení, je to celoroční studium k něčemu bylo (protože kdyby nebylo k ničemu tak jsem teď někde v Rakousku za barem, no možná, asi hodně možná).

Velkým zážitkem pro mě byla březnová čtyřdenní návštěva Londýna. Letadlem jsem nikdy neletěl, v Británii jsem nikdy nebyl, takže všechno bylo nové a musím přiznat, že i celkem náročné. Čeho jsem se bál nejvíc? Asi jak se tam sakra domluvím (anglicky umím dejme tomu základně). Moje obavy ale byli naprosto zbytečné. Člověk vždycky nějak domluví a hlavně-nikdy netušíte kolik mnoho vět dokážete vytvořit se svou slovní zásobou. Navíc v Londýně se mluví opravdu hezkou angličtinou (ten přízvuk tak lahodí uchu- až tak že jdete jen po ulici a slyšíte zkrátka symfonii). Všem porozumíte, nikdo nemele rychlostí světla (což je mimochodem zaokrouhleně 3*108 m/s-no jo učil ses fyziku).




Co se mi líbilo velice, byla architektura. Jako fakt beze srandy, pokud bych měl studovat v zahraničí umění nebo architekturu, jedu stoprocentně do Londýna. Každý si tam najde svůj oblíbený styl, desítky muzeí (velmi často jsou úplně zdarma) a na fotky je Londýn přímo dělaný. Brzy sem postnu nějaké mé snímky (a doufám, že brzo). 

 Na závěr bych vám všem chtěl poděkovat za přízeň v návštěvnosti. Přeju vám příjemný zbytek jarní části roku! 

Mějte se! 
M*


Komentáře