Krátkoúvahový článek o tom, co mi vadí na soužití s rodiči



http://paulbourke.net/fractals/noise/noise2d.gif


Čím déle jsem doma, tím víc věcí mi vadí. Možná je to tím, že jsem starší, možná je to tím, že se prostě chci učit v klidu. Každopádně mě to tady už naprosto vytáčí a chci jít co nejrychleji z domu. Seznam věcí, co mi vadí a neustále se objevují u mě doma:


  • Dýchání nahlas-někteří lidé prostě nemůžou být ticho, protože funí tak, že 
    to slyším i pět metrů od nich
     
  • Obklopování se hlukem-klasický obraz večera-rodiče sedí u televize, která hraje a do toho si oba čtou knihu. Opravdu toto nechápu-tak snad se dívám na televizi nebo si čtu ne?
  •  Ještě větší obklopování se hlukem-klasický obraz nedělního dopoledne-jedna ségra cvičí logopedii, druhá píská na flétnu, rodiče se mezi sebou baví a do toho ještě hraje rádio a hučí trouba a myčka. Potom se divíme, že máme problémy se sluchem.
  • Naprostá sobotní demotivace-klasický obraz sobotního dopoledne-snažím se uklízet-vysávat, umývat zem atd., pak přijde jeden z rodičů a začne říkat, co ještě mám udělat, co se mu nelíbí, jak mám asi pracovat v budoucnu, když základní věc jako uklízení nezvládám (když najdou po mém vysávání drobek na zemi nebo když se mi něco nepovede). Komu by se potom chtělo uklízet.
  • Nucené vstávání-všichni ostatní normální lidé vstávají v sobotu kolem desáté. Mě nutí rodiče vstávat kolem osmé a neustále mě volají. Režim domácnosti mi nevyhovuje absolutně, můj spánkový deficit nejde dospat.
  • Vrážení do dveří-ani za mým pubertálních let se naši nenaučili klepat. To by mi ani tak nevadilo, jen kdyby otvírali dveře normálně. Ono totiž samotné otevření zní jako kdyby mi do pokoje vrazilo stádo slonů. V lepším případě se leknu.
  • Hodnocení vzhledu-dnes už téměř rutinní záležitost. Nelíbí se jim moje pleť, postava. Měl bych prý chodit do posilovny, jsem jak párátko, apod. Rodina by podle mě neměla hodnotit vzhled, když k tomu sama přispívá (strava, učení životního stylu). Měla by spíš povzbuzovat.
  • Nedůvěra-to je kapitola sama o sobě. Většinou mi jedna osoba nevěří, že se učím, protože on nikdy nic takového nedělal (nemá ani maturitu). To že dostávám jedničky a dvojky asi není dostatečný důkaz. 

    Dále je tu velká kapitola ohledně chození na akce a požívání alkoholu. Hodně mých vrstevníků může být na večerní akci jak dlouho chce, nebo u někoho přespí. Já ne, já musím být vždy v 10 večer doma a přespávačka nepřipadá v úvahu (kdoví co bych u někoho mohl dělat). 

    Jednou nevlastní otec vyprávěl jak se v 18 hrozně ožral a skončil v příkopu. Mě už je zhruba tak stejně jako jemu tehdy. I když nepiju (a mamka to ví), tak přesto mám poměrně přísná pravidla a počítám, že až mi bude 18, tak budou jen čumět.
  • Nevyjadřování vlastního názoru-když se ve světě něco děje, tak často se od rodičů nedozvím vůbec nic. Jen hmmm a aha. Spoustu věcí, které říkají, jde poznat, že už někde slyšeli a neumí si vytvořit vlastní názor. Mě, jako gymplákovi, kterého nutí ve škole dělat si neustále vlastní názor, to celkem vadí. Nechci, aby moji rodiče byli ovečky. Pak nemám s kým diskutovat.


Ne vždy mívám takovou náladu, že bych nejradši se odstěhoval do mého vysněného Brna hned. Bojím se ale, jestli tam náhodou nebude díky ruchu města ještě větší hluk.

Komentáře