Osamělí muži




https://ichef.bbci.co.uk/news/660/media/images/83579000/jpg/_83579859_thinkstockphotos-178552775.jpg



To něco co doufám v tobě se skrývá,
to něco v tvých očích byť to jen pixely jsou,
to něco jak v úsměvu mladého muže bývá,
to něco že jsme se potkali zas.

To něco mezi vsí tvou a mou,
to něco že teď spíš ve městě jsem,
to něco že blíž i dál než temnou tmou,
to něco co ne a ne pochopit.

To něco bez čeho život prožít nechci,
to něco od čeho mě ty zachráníš,
to něco o čem pochybuji že kdy najdu,
to něco co jednou spojí nás níž.

To něco, proč ti toto píšu,
to něco co možná zítra přebolí,
to něco však dnes na srdci mám.

*  *  *

Teď nic, nech mě spát,
teď nic, nemám čas,
teď nic, nech vítr vát,
teď nic, nepiš mi zas.

Teď nic, do vsi své jeď,
teď nic, jsem jen dítě,
teď nic ode mě leť,
teď nic, nechci mít tě.

Teď nic, zapomeň na mě,
teď nic, city jsou na dně,
teď nic, nech dýchat mou hruď,
a chvíli zticha buď.


*  *  *

Ne muž a muž,
zvrácenost to prý je,
s ženou se sdruž,
city své on skryje.

Dva muži mladí smělí,
byli dále osamělí,
štěstí nepřálo smích jim,
z lásky jejich zbyl jen dým.

Komentáře

Okomentovat