Abstrakce-září 2017

Zdravím všechny na začátku nového školního roku!
Máslové šílenství zaplavilo i sociální sítě

Opět se myšlenkama i psaním vracím sem na blogger a opět vám píšu něco o sobě. Za poslední měsíc jsem byl tvrdě vržen do gymplácké reality. Nový rok a nové známky, a hlavně nová obtížnost. Pohodlně se usaďte, začínáme.

Do třeťáku jsem nastupoval s přesvědčením, že ten rok bude zkrátka můj. Nic mě nebude ovlivňovat, hlavně všechno si budu rozhodovat a s učením to bude zkrátka lepší. No, nevím.

Velké procitnutí nastalo při hodinách matiky, kdy jsme se se spolužáky probudili z prázdninové agónie. Nový učitel nám na tabuli psal čísla a písmenka. Někdo chápal, někdo ne. Hodně lidí se ho bojí, ptá se nás, jestli něčemu nerozumíme. Nikdo se neodvažuje ani pípnout, akorát kamarádka se někdy přihlásí. Nebyli jsme zvyklí a dlouho si ještě nezvykneme. To učivo je vlastně hrozně lehké, ale...

S tím se pojí spousta věcí- od celkové nálady po mozek, který je unavený neustálým vysvětlováním nechápajícím. Minulý týden jsem chodil spát poměrně pozdě. Ráno místo mě kráčela z domu přejetá mrtvola s nezvykle hladkým obličejem bez uhrů a těžkou taškou. V pátek jsem opravdu padal na hubu, chtělo se mi spát. V sobotu jsem byl na brigádě v Tescu a přidala se bolest nohou. Dnes jsem spal asi deset hodin a jsem v "čilu". Připraven na zatím nejděsivější týden mého třeťáku (píšem asi 8 testů)-možná přeháním.

Definice jednoho literárního díla, o kterém jsme se učili v čestině

15. září jsem navštívil moji vysněnou univerzitu. Moc mě to bavilo a moje společnice byli naprosto suprové. Jenom když vidíte davy těch lidí, kteří se už na Dnu otevřených dveří projevují tím, jak už všechno umí, tak je vám trochu špatně z vaší možné úspěšnosti na příjmačkách. Lékařská fakulta MU je fakt pěkná škola- obecně celý kampus je dechberoucí komplex. Utvrdilo mě to v tom, že chci hlavně na všeobecné lékařství. Ať všichni lidí, kteří mě varují před dlouhým studiem, dlouhou atestací a pracovní dobou jdou do háje. Ústavy vypadají profesionálně a hlavně jsou malinko minimalistické, což já dost ocením. Přírodovědecká fakulta taky není špatná. Tak tedy za dva roky!


Jedna z mnoha chodeb LF Muni
Blogování mě nějak přestává bavit, ale seknout s tím nechci. Je to pro mě dobrá alternativa deníku v papírové podobě. Pocity jsou smíšené. Někdy mě napadne o čem psát, nezapíšu si to, zapomenu na to a další měsíc je na této stránce mrtvo. Nemám vyvážený systém, všechno odsouvá škola, brigáda a zase škola. Uvědomuju si, že to bude v příštích letech horší a horší, ale co žiju tady a hlavně teď.

Postupně vnímám, že jsem člověk, který si na všechno stěžuje a nemá moc svět rád vlastně kvůli ničemu. Můj úkol je tohle změnit. Mluvím často víc něž bych měl a to je z velké části příčina.

Postřehy tohoto měsíce:

  • Jedna paní, co jezdí stejným autobusem jako já, vždycky u čtení své knihy zaspí a pak se vždycky probudí, když míjíme určitý strom u krajnice silnice
  • Během projíždění volebních programů určitých stran se mi chce smát a brečet zároveň-jak může někdo věřit tak nesmyslným slibům?!
  • Začínám si připadat jako za komunismu, když vidím frontu na máslo
M*




Komentáře

  1. Jsem ráda, že chceš změnit svůj postoj a vidět svět v lepším světle! :) Ono mluvit moc nemusí být úplně chyba, stěžovat si je lidské. Ovšem povznést to dál (nezkyselet a třeba něco zlepšit), jak věřím, udělá člověka šťastnějším! :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat